Jdi na obsah Jdi na menu
 



Do muzea jsem nastoupila 1. února 1987, kde jsem až doposud. Výjimkou bylo období mé nemoci v letech 1992-1997. V září r. 1997 jsem se vrátila a pracuji zde jen na poloviční prac. úvazek.
Vize ředitele o postavení muzea a jeho odborné činnosti se vyvíjela pomalu, avšak po letech se stávala skutečností. Aby mělo muzeum odborné pracovníky, kteří by měli své pracovny - historik, přírodovědec, archeolog, vlastně také ředitel svoji kancelář. Také se přebudovala knihovna, aby pracovníci měli „své“ knihy pro odbornou práci. Muzeum za dobu své působnosti nashromáždilo obrovské množství sbírkových předmětů, které jsou mnohdy zpracované jen v evidenci I. stupně, postupně se zpracovávaly (a dosud zpracovávají) v systematické evidenci tzv. II. stupně. Na tuto práci jsme tam my, odborní pracovníci, dokumentátoři a kurátoři sbírek.
V depozitářích je uložen (jen namátkou) např.: rozsáhlý notový archiv, hudební nosiče, zpěvníky, kuchařské, účetní, odborné knihy, učebnice, kroniky, velké množství dokumentů archivní povahy týkající se významných osobností města, ale také organizací, historický nábytek, svítidla, sportovní potřeby, sklo, porcelán a kamenina, velké množství textilií - především ojedinělá sbírka krajek, oděvy, z přírodnin rozsáhlý herbář rostlin z blízkého okolí, dále mapy, obuv, odznaky, medaile, fotografie např. z okolí, nebo herců divadelního spolku J. K. Tyl, školní, dobové... mohla bych zde vypočítávat ještě další a další názvy všech možných předmětů včetně nejrozsáhlejší sbírky archeologické, jen tento výčet by však zabral několik řádků mého příspěvku... Když jsem se po nemoci vrátila do muzea, již se zapisovaly veškeré sbírkové předměty do evidence sbírek na počítači.
To znamená, že se všechny dosud zapsané předměty, které již měly evidenční karty, musely znovu přepsat do počítače. Každý předmět, který je evidovaný ve sbírkách musí mít své inventární číslo a evidenční kartu. A to jsou tisíce předmětů, které se musí vzít do ruky a zaevidovat. Kdo přijde k nám do kanceláře, tak si může myslet, že se u nás nic nedělá, jen proto, že právě sedíme u počítače. Kdo nezná, co naše práce obnáší, těžko to může posoudit.
Hlavním a nejdůležitějším úkolem muzeí je získávání, uchovávání a zpracovávání výtvorů lidské činnosti a zachování pro další generace. Vedlejší činností je potom konání koncertů, výstav, přednášek... V našich sbírkách jsou naprosto unikátní předměty: od zlaté záušnice (nejstaršího zlatého předmětu ve střední Evropě z doby pravěké), již zmíněného souboru textilií a krajek ze soukromé sbírky p. Koutníkové, která je vysoce hodnocena např. UPM v Praze, ale i jinde ve světě, až po dva monoxyly.... to je jen velmi nepatrný výčet.
Věřím, že pro mnohé lidi toto není příliš velkým překvapením, ale troufám si tvrdit, že lidé, kteří rozhodují právě o muzeu nevědí, nebo nechtějí? znát. A co je nejhorší - nezájem. Rozhodneme od stolu a basta. I když několik zastupitelů minulých i současných bylo provedeno celým muzeem, tedy i depozitáři a bylo seznámeno s naší činností a sbírkovým fondem, jeho uspořádáním - dále je naše práce nezajímá. Mám pocit, že si myslí, že muzeum odčerpává z rozpočtu příliš velkou sumu peněz. Vidí jen „šprajcy“ ředitele, např. když se brání konání svatebních obřadů v muzeu (nebyla náhodou provedena rekonstrukce obřadní síně na radnici?) a neberou v úvahu vyjádření těch, kteří do toho mluvit mohou. Ředitel je vzpurný, tak RM rozhodne a dostane to příkazem. Chybí zde větší vůle k jednání a uznání důvodů. Představuji si to asi takto: „p. řediteli, rádi bychom uvítali možnost konání svatebních obřadů v síni Jana Zacha... pojďte se domluvit, zda by to bylo možné a jak to vše skloubit tak, aby se neomezovala činnost muzea, ochránily se výstavní prostory od pobíhání dětí nebo třeba podnapilých osob a případní návštěvníci si mohli v klidu prohlížet expozice...“. Mj. není zde vhodné zázemí - žádný důstojný prostor pro snoubence, svatebčany, šatna, nebo prostor pro úpravu šatů, vlasů… apod.
Financování - žádná kulturní instituce si nemůže na svoji činnost vydělat, ani KD, MK, ale ani sportovní - je stále stejný, nebere se zřetel na ZVYŠOVÁNÍ cen el. energie, ceny za služby, nákupy materiálu - kancelářských potřeb, čistících a hygienických prostředků, barvy do tiskáren, kopírky, nutné opravy např. nátěry oken, dveří, malování, výměna žárovek za úsporné. Pro řádné uchovávání sbírek potřebujeme regály, kartonové krabice (objednávané na míru), chybí finance na svázání časopisů a sborníků. Je potřeba koupit nový koberec na dřevěné schodiště, také do expozic, židle do kanceláří (staré 20 let!!!), žaluzie na zatemnění oken do kanceláří, kam celé dopoledne svítí slunce. Opravit počmáranou a znovu opadávající fasádu... je toho dost. Město vloni uhradilo opravu střechy, opravu zdiva v prostorách expozice přírody, kam zatékalo, letos přispělo i na opravu elektronického zabezpečovacího systému v objektu. Před časem, kdy muzeum oslavilo 100leté výročí od svého vzniku (r. 2003) chtěl ředitel zmodernizovat všechny expozice, které jsou již zastaralé (1983), obměnit staré vitríny i sbírkové předměty, ale bylo by to příliš nákladné. Vypracování projektu, nákup nových vitrín atd.
Nemohu se zbavit dojmu, že cílem poddimenzování rozpočtu bylo snížení stavu pracovníků. Nikdo se neptá, ať ředitel argumentuje čímkoliv, není mu vyhověno. Jediný argument: Snižte stav!!! Budete mít na provoz!!! Ale kdo bude dělat práci, která se udělat musí při tak velkém počtu sbírkových předmětů? To nikdo neřekne. A odměny? Nebo osobní ohodnocení? Odměny žádné, osobní ohodnocení minimální. Nikdo nechce nic vědět o „zákulisí“ práce muzejníků.
Vedlejší činnost - i zde se odráží nedostatek finančních prostředků. Při pořádání výstav, ale i jiných akcí se dělají plakáty i pozvánky „doma na koleně“, pro úsporu nákladů. Proto také vznikl Spolek přátel čelákovického muzea, aby podpořil činnost muzea a převzal úlohu pořádání kulturních akcí, na které peníze nejsou. (Letos oslavíme 5 let trvání a na kontě máme přes 50 akcí, mj. vydání kalendáře s obrázky starých Čelákovic, spolupodíleli jsme se finančně na vydání obou dílů Kroniky města Čelákovice, vydali jsme 5 druhů pohlednic, 4x jsme se zúčastnili Knižního veletrhu v Lysé n. L.).
Teď ještě pár slov k tolik diskutované archeologii. Archeol. sbírky snad patří ke každému muzeu, obzvláště v těch regionech, kde je již z minulosti doloženo bohaté osídlení a k tomu patří i Polabí.
Muzeum, má výnosem MK zákonné pověření o vykonávání této činnosti a vymezenou sběrnou oblast. Město svým nesmyslným rozhodnutím toto značně omezilo. PROČ? Jen proto, že má tu moc!? Muzeum má detašované archeologické pracoviště v malém domku v Rybářské ulici. Ten se z peněz investorů archeologických výzkumů opravil, postavily se zde nové depozitáře. Je zde kancelář s knihovnou pro archeologa, malá místnost pro přírodovědce, který zpracovává osteologický materiál, laboratoř, kde se nálezy i jiné předměty čistí, suší, keramické střepy následně třídí a z nich pak rekonstruují nádoby příslušných tvarů. Chybějící části se doplňují sádrou, vybrousí se do náležité síly a tvaru, zatónují se podle původní barvy, je to velmi „piplavá práce“ a také náročná. Při tom všem se samozřejmě musí dělat i evidence těchto sbírek, které se následně ukládají do depozitářů.
Kdo hradí archeologický výzkum? U objektů pro podnikatelskou činnost to jsou investoři,  vlastníkům rod. domků jsou hrazené Národním památkovým ústavem nebo krajem. Pokud vím, na vše jsou směrnice pro vyúčtování nákladů.
Tak a teď úplně na závěr, proč jsem se rozhodla napsat své pocity. Rozhodnutí RM ze dne 8. ledna 2009 nejen mě, ale i ostatní kolegy doslova šokovalo, jak „elegantním“ způsobem byl odvolán ředitel J. Špaček. Ptám se, poněvadž nemám možnost nahlédnout do ZP, jak zní citace zákona o odvolání z funkce osob starších 65 let. Je tam „MŮŽE“ být odvolán nebo „MUSÍ“ být odvolán? Nejspíš tam je „může“, protože jinak by město nenechalo pracovat na pozici ředitele ZUŠ p. B. Hanžlíka (prosím, neberte to osobně, nic proti VÁM nemám, jen mě štve ten dvojí metr našich představitelů), který v letošním roce oslaví 72 narozeniny.
Víme, ví to i ředitel, že ten čas, kdy odejde z pozice ředitele musí někdy přijít, víme, že budeme nahrazeni i my ostatní, ale takový způsob, jaký zvolila RM nyní, se mi zdá poněkud PODIVNÝ. Ještě i datum odvolání 31. 8. 2009, uprostřed roku, nám přeci nekončí školní rok! Ředitel předložil městu vyjádření – na požádání p. místostarosty PaedDr. Rýdla -  jak si nadále představuje svoji práci v muzeu. A odpověď - odvolání z funkce. Omlouvám se za tak dlouhé povídání, ale, věřte mi, že to ještě není zdaleka vše, co mám na srdci.

Štěpánka Gebellová