Jdi na obsah Jdi na menu
 


Česká energetika mění směr

20. 3. 2015

Česká energetika mění směr

 

ČEZ, E.ON, RWE i další energetické skupiny se zaměřují na malé zdroje energie, hlavně na plynovou kogeneraci. Nabízet chtějí i střešní solární panely a úsporná opatření.

Prolomení limitů těžby uhlí, výstavba nových jaderných reaktorů v Temelíně a Dukovanech, otevření nového dolu na uran. Tyto prioritní plány ministerstva průmyslu a obchodu vedeného Janem Mládkem mohou brzy skončit na vedlejší koleji.

Pohled do současných plánů českých energetických skupin ukazuje, že teď je v kurzu něco jiného. Energetici instalují plynové kogenerační jednotky, dobíjecí stanice pro elektromobily a radí odběratelům, jak snížit spotřebu energií. Brzy chtějí rozjet nabídku střešních solárních panelů a začít pracovat na nové generaci rozvodných sítí.

Lze tak hovořit o opatrném nástupu české obdoby německé Energiewende - přechodu od velkých uhelných a jaderných bloků k tisícům malých decentralizovaných zdrojů energie. Současně roste sebevědomí zákazníků, firem i domácností. Ti všichni chtějí mít spotřebu - a často už i výrobu - energie pod svojí kontrolou.

Ministerstvo průmyslu a obchodu přitom musí o těchto trendech vědět.

Každý, kdo chce v Česku postavit novou elektrárnu, musí získat státní autorizaci. Uděluje ji právě Mládkův úřad. Od počátku loňského roku tuto autorizaci získaly čtyři desítky projektů, z nichž 28 tvoří právě kogenerační jednotky. S velkým odstupem následují malé vodní elektrárny a bioplynové stanice. Nové uhelné elektrárny ani teplárny dnes nechce stavět nikdo.

 

Plynové motory na vzestupu

Kogenerační jednotku lze popsat jako spalovací motor poháněný zemním plynem či bioplynem. Její hlavní výhodou je vysoká účinnost využití energie v palivu, dosahující až 90 procent. Tato zařízení vyrábějí společně elektřinu a teplo, využít je lze také pro chlazení budov.

Odvrácenou stranu úspěchu tvoří fakt, že se jedná o dotovaný byznys.

Stát podporuje společnou výrobu elektřiny a tepla v menších zdrojích formou zeleného bonusu. Ten se v závislosti na ročním využití a výkonu zařízení pohybuje od 75 do 1640 korun za megawatthodinu vyrobené elektřiny.

Díky této podpoře se lze dostat na velmi atraktivní dobu návratnosti prvotní investice. Podle informací týdeníku Ekonom se investované peníze v některých případech vrátí už za šest let. Majitel zařízení totiž ušetří nejen za nákup elektřiny z rozvodné sítě, ale také za distribuční poplatky.

Hlavními tahouny boomu kogeneračních jednotek jsou velké energetické skupiny, jmenovitě ČEZ, E.ON a RWE. Z menších firem je aktivní třeba OnSite Power se zaměřením na malé zdroje energie v hotelech a sportovních či nákupních centrech.

ČEZ Energo, což je společný podnik největší české elektrárenské společnosti a třebíčského výrobce Tedom, loni instaloval u zákazníků 24 kogeneračních jednotek. Provozuje jich už celkem devadesát. Podobným tempem poroste ČEZ Energo i letos, největší projekty chystá v Nymburku, Ostravě-Vítkovicích, Vrchlabí a Duchcově.

Razantní vstup chystá ČEZ také na trhu se střešními solárními panely.

"Nabídku představíme do konce roku. Zvažujeme všechny možné modely, jak se trhu účastnit," dodává mluvčí ČEZ Barbora Půlpánová.

 

Solární boom číslo 2

Fotovoltaika se v češtině málem stala sprostým slovem - hlavně vinou nezvládnuté nabídky provozních dotací v letech 2009 a 2010, což následně všem spotřebitelům zdražilo cenu elektřiny.

Dnes se opět vrací do centra zájmu. Solární panely totiž postupně zlevňují a stávají se finančně dostupnými pro širší okruh zájemců.

Nečekaně tomuto trendu vychází vstříc i stát. Ministerstvo životního prostředí zvažuje možnost, že by zpřístupnilo dotace z programu Nová zelená úsporám i pro investice do střešních fotovoltaik. Dosud touto cestou podporovalo jen pořizování solárních kolektorů pro ohřev vody.

Stát lidem pomůže nejen penězi. Zájemci o malé střešní instalace, kteří spotřebují vyrobenou elektřinu sami, nebudou nově potřebovat licenci k výrobě elektrické energie.

Právě decentralizace s využitím solárních panelů se může stát hitem příštího desetiletí. Podle nedávného oznámení analytiků Deutsche Bank bude ve většině zemí světa do dvou let dosažen stav "grid parity". To znamená, že bude výhodnější vyrábět si vlastní elektřinu než ji odebírat ze sítě.

Další úder dostanou velké elektrárny a jejich majitelé zhruba za pět let, kdy se na trhu objeví finančně dostupná řešení v oblasti ukládání energie. Právě nesoulad mezi výrobou elektřiny a spotřebou zákazníka je dnes největší slabinou solární energetiky.

Plány skupiny ČEZ do budoucna prozrazuje i loňská akvizice pardubické firmy EVČ působící v oblasti energetických úspor. Nebo také založení nové dceřiné firmy ČEZ Esco, která bude nabízet komplexní služby od provozování energetického zdroje až po osvětlení budov. Zaměří se na průmyslové podniky a na veřejný sektor.

Elektromobily si zatím v Česku pořídilo několik stovek nadšenců, energetické firmy přesto myslí na budoucnost. ČEZ již postavil čtyři desítky veřejných dobíjecích stanic a v minulém týdnu spustil prodej domácích dobíječek.

Podobně aktivní je také konkurenční skupina E.ON. Jak lze vyčíst z přehledu udělených autorizací výroben elektřiny, v tomto roce má instalovat nové kogenerační jednotky v osmi českých městech.

E.ON již několik let nabízí služby v oblasti energeticky úsporných opatření ve firmách i domácnostech. "Jsme přesvědčeni, že se i v České republice prosadí trend směřující k decentralizovanému zásobování energiemi. Naším cílem je nabídnout zákazníkovi taková řešení, která mu umožní jak ušetřit peníze, tak přispět k ochraně přírody," uvedl mluvčí skupiny E.ON Česká republika Vladimír Vácha.

Pražská energetika (PRE) vstup do této oblasti podnikání připravuje. "Chystáme rozvoj decentralizovaných řešení, chceme se více podílet na projektech na bázi plynu a obnovitelných zdrojů. Velký potenciál vidíme zejména v okrajových částech hlavního města se zástavbou rodinných domů," říká mluvčí PRE Petr Holubec.

Rázný vstup do oboru decentralizovaných zdrojů a energetických služeb chystá také skupina RWE, která je v současnosti největším dodavatelem plynu na českém trhu.

České energetické společnosti si tak mnohem více než ministerstvo průmyslu uvědomují, že se těžko můžeme vydat proti směru evropských trendů. Směr aktuálně udávají hlavně unijní cíle v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030 a také nedávno představený návrh Evropské unie.

Ve stručnosti k nim lze říci, že prioritou číslo jedna jsou energetické úspory. Perspektivní jsou do budoucna obnovitelné energie a zemní plyn, zatímco uhlí má postupně z energetiky mizet a nad dalším rozvojem jaderné energetiky se vznáší otazník.

 

Konec snů o jaderné renesanci

Již zmíněnou německou politiku Energiewende není třeba blíže představovat. Stačí zmínit očekávání, jak má vypadat výroba elektřiny v Německu v roce 2030 - tedy za pouhých 15 let. Přes 60 procent elektřiny mají do sítě dodat obnovitelné zdroje, odstaveny naopak budou všechny zbylé jaderné bloky i většina uhelných elektráren. Co se týká fosilních paliv, v provozu se udrží hlavně plynové a uhelné teplárny.

Německou energetickou politikou se loni "nakazila" sousední Francie. Tamní socialistická vláda chce snížit podíl jaderné energie na výrobě elektřiny ze současných 77 procent na 50 procent v roce 2025. Uvolněný prostor mají obsadit obnovitelné zdroje. Navzdory vysokému státnímu zadlužení chtějí Francouzi zavést štědré dotace na pořízení elektromobilů.

Pouze jeden z velkých členů Evropské unie počítá s investicemi do nových jaderných bloků. Podle strategie schválené v roce 2008 má ve Velké Británii přibýt 16 tisíc megawattů výkonu do roku 2030. To odpovídá počtu 10 až 14 moderních atomových reaktorů.

Britové však musejí čelit silné kritice z řad nevládních organizací i protijaderného Rakouska. Otazníky vyvolávají také vysoké náklady na financování prvních dvou bloků, jež má postavit francouzsko-čínské konsorcium. Investoři si vyjednali pevnou výkupní cenu 92,5 libry za megawatthodinu, což představuje dvojnásobek tržní ceny elektřiny v Británii. Vedle Británie věří jaderné energii ještě Finsko a velká část nových členských zemí Evropské unie od Polska po Bulharsko, hlavním problémem zůstává návratnost investice při současných úrovních tržní ceny elektrické energie.

Prosadit alespoň malou "jadernou renesanci" v Evropě tedy nebude vůbec snadné. Česko, ležící ve středu Evropy hned vedle protijaderného Německa a Rakouska, bude mít ještě těžší pozici než kanálem La Manche oddělené ostrovní království.

Nové jaderné reaktory v Temelíně a Dukovanech dále patří mezi top priority společnosti ČEZ. I když tady platí, že její šéfové hlavně plní přání většinového vlastníka - české vlády - a sami nejsou z nejistého, nákladného a zdlouhavého projektu zrovna nadšeni.

Už jen samotné přípravné práce znamenají miliardové výdaje. ČEZ v účetní závěrce za rok 2014 vyčíslil dosud vynaložené náklady na přípravu dostavby dalších dvou bloků v Temelíně na 2,26 miliardy korun.

Prodražila se hlavně soutěž na výběr dodavatele technologie, kterou vedení ČEZ loni v dubnu ukončilo bez výběru vítěze.

Koaliční vláda premiéra Bohuslava Sobotky má zájem o vypsání nové soutěže, ale zatím chybí to hlavní. Nastavení ekonomického modelu, který zajistí investorovi návratnost vynaložených peněz. Ministerstvo průmyslu a obchodu má příslušný návrh sepsat do konce roku. Vypsání nového tendru je tedy reálné nejdříve v příštím roce.

 

Chytré sítě pro malé elektrárny

Na druhou stranu nelze říci, že ČEZ je vždy progresivní a ministerstvo průmyslu vždy myšlenkově uvízne v minulosti. Uznání v odborných kruzích si získal Národní akční plán pro chytré sítě (smart grids), který vypracoval tým vedený náměstkem ministra průmyslu Pavlem Šolcem a který v minulém týdnu odsouhlasila Sobotkova vláda.

Akční plán předpokládá, že nová generace rozvodné sítě, která bude lépe přizpůsobena provozu desítek tisíc malých energetických zdrojů, vznikne v Česku postupně do roku 2040. Celkové náklady na zavedení nových technologií ministerstvo vypočetlo na 102 až 155 miliard korun, část bude chtít hradit z fondů Evropské unie.

Současné elektrizační soustavy jsou totiž založeny na předpokladu, že drtivou většinu elektřiny vyrábí několik málo velkých výrobních zdrojů.

Nová generace sítí se má vyrovnat nejen s kolísáním výkonu větrných a solárních elektráren, ale třeba také s dobíjením vyššího počtu elektromobilů.

Právě solární a větrné elektrárny zažijí v příštích letech a desetiletích další rozmach - tedy alespoň podle odhadu autorů Národního akčního plánu pro chytré sítě. V roce 2040 by již měl výkon obnovitelných zdrojů a plynových kogeneračních jednotek v součtu dosahovat téměř 10 tisíc megawattů. Budou tak pokrývat většinu tuzemské spotřeby elektřiny.

Nestabilita výroby elektřiny z větrné a sluneční energie si vyžádá dodatečné investice do skladování energie a také do lepšího řízení spotřeby energie u zákazníků. K tomu má dopomoci takzvaný Smart Metering, tedy instalace inteligentních elektroměrů. Zákazník bude finančně motivován k tomu, aby některé náročnější spotřebiče - třeba pračky a myčky na nádobí - zapínal v době, kdy je přebytek výkonu elektráren.

 

Přebytky energie na vývoz

S nástupem zelené a decentralizované energetiky se smiřuje stále více ministerských úředníků a energetických manažerů. Na druhou stranu se ukazuje, že ústup od spalování uhlí nemusí být tak rychlý a plynulý, jak by si příznivci ekologicky přijatelnější energetiky přáli. ČEZ v minulém týdnu překvapil oznámením, že letos navýší výrobu elektřiny v elektrárnách na českém území o 11 procent na 64,7 miliardy kilowatthodin.

Nárůst potáhne hlavně uhlí. Výroba v uhelných blocích se má oproti loňskému roku zvýšit o 18 procent na 30 miliard kilowatthodin.

Dopady není těžké uhodnout. Zlomí se tím dlouholetý trend snižování emisí skleníkových plynů a škodlivin ze spalování fosilních paliv.

Rychleji bude mizet hnědé uhlí dostupné v rámci těžebních limitů v Ústeckém kraji.

Zároveň tím Česko posílí svoji pozici vývozce elektrické energie. Již loni dosáhlo kladného salda exportu bezmála 17 miliard kilowatthodin, což představuje jednu pětinu vyrobené elektřiny. Letos se s přihlédnutím k plánům ČEZ kladné saldo vývozu elektřiny z Česka pravděpodobně zvýší na 20 až 23 miliard kilowatthodin. V zahraničí tedy skončí zhruba jedna čtvrtina v tuzemsku vyrobené elektřiny.

Nabízí se vysvětlení, že ČEZ chce vyšší výrobou kompenzovat klesající cenu elektrické energie na burzách. Šéfové podniku však takovou interpretaci neslyší rádi a nárůst výroby vysvětlují tím, že během tohoto roku zahájí provoz nový hnědouhelný blok v Ledvicích a tři obnovené bloky elektrárny Prunéřov. Téměř s jistotou však lze říci, že to jsou poslední uhelné bloky, které kdy na českém území vyrostly.

42 stanic pro dobíjení elektromobilů uvedla do provozu skupina ČEZ. Aktivní je v této oblasti také Pražská energetika, která jich zprovoznila 31.

 

AUTOR: David Tramba

 

Zdroj: http://www.enviweb.cz/clanek/archiv/102417/ceska-energetika-meni-smer