Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prohlášení Charty 2012

Prohlášení Charty 2012

 Slovo charta znamená listinu, dekret závažného politického významu; v našem českém, a dnes do jisté míry i celosvětovém povědomí však znamená též to, co mu  vtiskli zakladatelé Charty 77: hnutí lidí různých politických názorů a orientace, které spojuje úsilí o nápravu politických a společenských poměrů.

 Dnes jsme v podobné situaci, v jaké se před pětatřiceti lety nacházeli první mluvčí Charty 77, reformní komunista Jiří Hájek, nadstranický filozof Jan Patočka a středově orientovaný intelektuál Václav Havel. Politická orientace dalších mluvčích a zejména signatářů Charty byla ještě širší, přesto se však dokázali mezi sebou shodnout a táhnout za jeden provaz.

 Poučme se z toho. Poučme se též z jedné z nejpříkladnějších epoch našich dějin, z národního obrození a následujících národních zápasů. Chtějme být stejně „směšní“ jako naši první buditelé, když se snažili oživit zdánlivě mrtvý český jazyk, buďme stejně směšní jako Masaryk, když se sám a téměř bez prostředků rozhodl bojovat proti zdánlivě všemocnému Rakousku-Uhersku, buďme stejně směšní jako Hájek, Patočka a Havel, když se rozhodli bojovat proti zdánlivě stejně všemocnému a mocensky „dokonale“ zabezpečenému komunistickému režimu.

 Naše společnost je dnes utlačovaná a frustrovaná podobně jako v nejchmurnějších údobích minulosti; jak říká filozof a sociolog Václav Bělohradský, je ve stavu „tekutého hněvu“. Je ovšem pasivní, po více než sedmdesáti letech nacistické, komunistické a postkomunistické totality vykořeněná, zdegenerovaná, zdepravovaná, nemocná; spí v umělém, demagogiemi, lžemi a podvody navozeném spánku.

 Pokud se nyní objevují noví buditelé, jsou nejednotní. Naši intelektuálové jsou, jak říká publicista Jan Miessler „generálové bez vojska“, různé spontánně vzniklé iniciativy jsou převážně rozptýlenými „vojsky bez generálů“. Nová totalita - stejně jako rakousko-uherská, nacistická a komunistická - na to hřeší, spoléhá na to, i ona si myslí, že je neporazitelná. 

Je obtížné odhadnout, jak se bude česká a celosvětová politická situace v blízké a zejména ve vzdálené budoucnosti vyvíjet. Je téměř nemožné odhadnout, zda dojde k dílčím nepokojům, k dílčím či rozsáhlým revolucím nebo zda dokonce nedojde k válkám.  

Jedno je však jisté: musí dojít k evoluci, k Havlíčkově „revoluci srdcí a myslí“. Takové evoluce bude ovšem možno dosáhnout jedině neustálou a neumdlévající osvětou, vzděláváním a sebevzděláváním.  

Vyzýváme proto vzdělané občany, duchovní i laiky, aby obnovili masarykovskou „drobnou práci“: aby v duchu a smyslu českých dějin začali organizovat humanitně a etisticky zaměřené přednášky, diskusní shromáždění, dobročinné koncerty a jiné kulturní akce, vystupovali v tomto duchu v médiích, psali články, vydávali knihy a stejně jako naši národní buditelé tyto knihy prodávali pod cenou nebo je rozdávali.  

Především je vyzýváme, aby vytrvali. 

Neboť, jak kdysi prohlásil Jan Masaryk, „pravda vítězí, ale dá to fušku“. Pusťme se do té fušky, do hledání a prosazování pravdy. Proměňme svůj tekutý hněv v netekutou radost, pesimismus v optimismus, pasivitu v aktivitu. Nově vystavěná totalitní zeď dříve nebo později povolí. Nemůže nepovolit! 

Vyzýváme všechny české občany dobré vůle, aby se připojili k Chartě 2012, kterou tímto zakládáme. Není třeba ji podepisovat, stačí vytvořit neviditelné, blíže neurčené společenství lidí podobných postojů a stejných cílů.

 Zakladatelé a mluvčí Charty 2012:  

Táňa Fischerová

Prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc

Prof. PhDr. Stanislava Kučerová, CSc

Prof. PhDr. Miloslav Petrusek, CSc

PhDr. Bohumil Sláma