Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vzpomínka na pana Josefa Foučka

25. 1. 2012

Vzpomínka na pana Josefa Foučka
Čas je neúprosný a někomu dříve, jinému později svíčka života jednou dohoří. Tak se stalo i letošního 13. ledna, když z našich řad odešel pan Josef Fouček, který bude jistě vzpomínán jako „člověk“ v tom dobrém slova smyslu. Do Čelákovic do učení v TOSu přišel počátkem padesátých let a po následném několikaletém působení v jižních Čechách se do našeho města natrvalo vrátil v roce 1962. Od mládí byl levicově zaměřen a prostředí i doba ještě více zformovaly jeho názory, takže často stál se svým pohledem na skutečnosti na opačné straně, než řada jeho kamarádů či přátel, kteří byli jiného smýšlení a přesvědčení. Poznal jsem ho krátce po jeho nástupu do funkce předsedy tehdejšího místního národního výboru v únoru 1980. To byla v plném proudu rekonstrukce objektu tvrze, která  ho jako tehdy již čelákovického patriota na rozdíl od jiných i otitulovaných představitelů města, enormně zaujala. Se zájmem nejen že sledoval, jak práce na rekonstrukci tvrze pokračují, ale s citem obdivoval prováděnou řemeslnickou a uměleckou či restaurátorskou práci, a nejednou v sobotu i v neděli  osobně pomohl při osazování několik set kilogramů vážících kamenicky opracovaných prvků nebo masivních trámů při zhotovování nových záklopových stropů.
Byl hrdý na naše muzeum a skutečně do poslední chvíle bojoval proti tehdy nesmyslnému rozhodnutí stranických orgánů o sloučení s muzeem v Brandýse n. L. Bohužel byli mocnější a i přes udělení stranické důtky Josefu Foučkovi, se mu podařilo proti zvůli stranických mocipánů prosadit mnohé, včetně znovuotevření muzea dne 21. června 1983 pod hlavičkou Městského muzea v Čelákovicích. Věděl o prohraném boji a o rozhodnutí, že za deset dnů ponese muzeum již jiný název, přesto nechal na svou zodpovědnost ještě těsně před slavnostním otevřením na zdi vedle bran osadit bronzové desky s názvem Městského muzea. Muzeum často navštěvoval, protože podle něho bylo chloubou města. Při těchto návštěvách měl možnost poznat moje četné kolegy z jiných muzeí a institucí a vždy se zajímal, jak pracují jinde. Občas jsme se setkali při sklence vína a někdy došlo v debatě i k hrubě rozdílným politickým názorům, někdy provázených zde neopakovatelnými slovy. A to je jeden z dalších důvodů, proč jsem si vždy Josefa Foučka vážil. Nikdy nezvedl telefon a neposlal ke mně pány z patřičných míst, ani mne nezbavil místa ředitele i když by mě “z kádrových důvodů“ z funkce mohl odvolat.
Myslím, že zůstalo v paměti lidí jak ho tehdy mohli potkávat v časných ranních hodinách na obchůzkách městskými ulicemi, protože s městem opravdu žil a chtěl vědět a na vlastní oči se přesvědčit vidět, kde co“skřípe“ a čemu je potřeba pomoci nebo co se daří. Někdy ta pomoc, kterou mu odborníci a jejich úřady poskytli sice vykvetla v nezdobě staveb “socialistického realismu“ v sousedství historických objektů nebo zapříčinila i likvidaci takových objektů. Jeho snahu dát městu a jeho obyvatelům co nejvíce to ale nemůže snižovat.  Pomáhal lidem a svému městu jak mohl. Bylo to i muzeum, kterému opravdu za dobu svého předsedování pomohl, ale třeba i ZUŠ ve Vašátkově ulici, či městská knihovna a dalo by se za jeho desetileté působení vyjmenovat mnoho dalších akcí z jiných oblastí. Také nelze nevzpomenout, že díky zájmu a podpoře Josefa Foučka, a který si vzal za své zajistit finanční prostředky na monografii E. Vlasáka a kol. „Čelákovice“, se knihu podařilo ještě před listopadem 1989 připravit do tisku i když to bylo dílo některými tehdy významnými představiteli zavrhované.
Po listopadových událostech a změnách i přes rozdílné názory ve vedení OF bylo odsouhlaseno, aby v novém složení rady MěstNV do období nových svobodných voleb zůstal v čele města Josef Fouček, což bylo také stvrzeno 17. ledna 1990 a tak ještě před ukončením svého funkčního období dne 27. října 1990 na půdě našeho města přivítal prvého polistopadového presidenta Československé republiky Václava Havla.  
A co napsat závěrem. Byl svědkem velkého přelomu, který se jeho vědomí jistě silně dotkl. On se snažil být věrný ideám strany, jejímž byl členem, ale když se v praxi nesrovnávaly se zdravým rozumem, tak v mnoha případech jednal nezávisle a lidsky. A předně za to mu patří naše vzpomínka a velký dík. 
                                                                                                                      Jaroslav Špaček

 

Náhledy fotografií ze složky starosta Josef Fouček

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář